|
| Total visitors: 573469 | | Online: 1 |
|
|
|
|
|
|
Zhluboka jsem se nadýchl. A ještě. A ještě. To je úleva, chlapi. No …úleva… jak se to vezme. Jedu do neznáma. Krásný západ slunce. Jak příznačné. Jedu za sluncem, jedu na Západ. Vstříc novému životu. V romantických filmech nebo westernech takto končí příběh. Můj příběh takto začíná. Ale no tak, fuj. Takové sladké žvásty, blééé. Na romantiku mě zase až tak moc nikdy neužilo. Trošku jo, ale vodcamcať pocamcať.
Úryvek z knížky
„Nazdar, chlapi aneb Mařenko, řekni Ř“
CHARAKTERISTIKA KNÍŽKY
„Americký sen“ v české podobě prožitý v Německu 
Hlavní hrdina románu „Nazdar, chlapi aneb Mařenko, řekni Ř,“ mladý muž Standa Fojtů, přijde během jednoho roku o rodiče, bezdětné manželství je v troskách a propustí ho z práce. Změní tedy celý svůj dosavadní život a odcestuje do Německa, kde předpokládá, že se mu splní jeho velký sen a to, být bohatý, anebo alespoň pracovat za více peněz. A hlavně zapomenout na bývalou ženu.
Po mnoha pokusech o zbohatnutí, o které se pokoušel jak v dětství, tak po revoluci až do dnešní doby, se nakonec smíří s tím, že se na nic jiného nehodí, než pracovat manuálně. Do plánovaného Frankfurtu ovšem nedorazí, protože se mu po cestě porouchá auto. Ocitne se tak v malém malebném lázeňském městečku Bad Soden, kde si čirou náhodou najde práci jako manipulant.
Po dvou měsících stresů ze samoty se rozhodne vrátit zpět do Česka, ale těsně před vánocemi potká překrásnou dívku, které je také sympatický. Štěstí se na Standu usměje i v podobě kamaráda, kterému pro jeho velkou jizvu na tváři říká Depejrak. Ten ale ihned po seznámení odcestuje na několik dní do Brazílie.
Dívka jménem Marie žije sama a je nadstandardně finančně zajištěná. Standa ji několikrát navštíví, pomáhá ji uklízet sníh, povídají si, Standa česky, Marie německy a i když si nerozumí, tak si v podstatě rozumí. Oba se do sebe zamilují. Standa se konečně po dvouměsíčním pobytu v SRN začne více učit německy a Mařenku učí česky. Hlavnímu hrdinovi se tak splní to, co si vždy přál : mít ženu, kterou miluje a ona jeho, mít luxusní bydlení a být bohatý. Je to však přesně to, co chtěl ? A co přinese do tohoto vztahu návrat Depejraka z Brazílie ?
Autor této „pohádky pro chlapy“ Standa Fé nás formou vyprávění seznamuje s příběhem, o kterém se domnívá, že by jej chtěl prožít každý chlap. Po neúspěších hlavního hrdiny v jeho osobním i profesním životě přichází šťastný konec.
Ale pozor. Jak sám autor říká, má dost romantických filmů typu „Krásná pokojská“, „Osobní strážce“, „Pretty Woman“, kde pánové vystupují jako „rytíři na bílých koních“ a jako velké idoly žen. V podstatě je tato knížka pravý opak takových filmů. Podle něj chtějí chlapi něco jiného.
Standa Fé ve vyprávění často zabloudí do dětství, na vojnu a do doby po revoluci, aby se špetkou vtipu oživil tento příběh.
Kromě humorných situací vzniklých třeba tím, že Standa i frau Maria mluví rozdílnými jazyky, však čtenářům bude i úzko, například když otec Standy před svou smrtí uleví svému svědomí a svěří se, že na vojně jako pohraničník byl přinucený zastřelit emigranta.
Jak už to tak bývá, tak má i tento příběh nečekané rozuzlení a spoustu nepředvídatelných náhod, které po celou dobu udrží vaši pozornost.
Začalo mi dávat smysl i to, že jsem se několikrát ocitl blízko smrti: omotaná pupeční šňůra, prasklé brzdy, uvolněný odlitek, srážka s letadlem, pád ze splavu. Nerad používám slovo „Bůh“, ale je to jednodušší a pro mnohé srozumitelnější než používat slova jako „universum“, „vesmírná energie“, „kosmický zákon“, „podvědomí“, anebo jak si kdo a co představuje pod pojmem „Bůh“. Prostě Bůh si přál, abych udělal přesně to, co jsem udělal. Třeba právě proto, abych zakoupením přístrojů pomohl jiným lidem a finanční pomocí do ekologických programů napomohl alespoň malilinkato naší planetě.
Planeta Země se utvářela přes 150 miliard let než na ní začal vznikat život. Sotva byla Země uzpůsobena k životu, vystřídalo se na ní několik živočišných druhů, kteří této hroudě vládli další stovky milionů let, aby je nakonec nahradil člověk. Stovky miliard let se tvoří planeta, stovky milionů let tu žili praještěři, desítky tisíc let se vyvíjel člověk a nakonec má jedinec nějakých cca 80 let na to, aby něco sám za sebe dokázal, vybudoval, aby tato výměna živočišných druhů měla nějaký smysl. Ale jaký ? Nakonec stejně všechno zanikne, nejen lidstvo. Herodes, Achiles, Ježíš Nazaretský, Alexandr Veliký - tyto postavy si budou lidé pamatovat na věky věků. Ale když zanikne veškeré lidstvo, tak ani po nich pes neštěkne. A za pár miliard let skončí i naše planeta. Tak proč ? Proč jsme tady, když všechno pomine? Je jen jedna věc, která je napořád, nekonečná jak v čase tak prostorově. Jediné, co má smysl, je Vesmír. A my jsme tady proto, abychom se během těch propůjčených cca 80 let k sobě chovali slušně, zdvořile, navzájem se respektovali, neubližovali si, neškodili sobě navzájem, ani floře ani fauně, protože jsme součástí Vesmíru. A přestože to asi ještě nechápeme, tak chování každého jednoho z nás přispívá na pomyslnou váhu dobra a zla. Buď jsme pro Vesmír přínos, nebo ne.
Brontosauři, dynosauři a ostatní praještěři pro Vesmír přínos nebyli. Žrali se navzájem, mnohotunová monstra devastovala přírodu a Vesmír z nich žádný užitek neměl. A co děláme my ? Žereme se navzájem, devastujeme přírodu. Přitom by stačilo tak málo. Dodržovat pravidlo deseti procent : o deset procent se méně zlobit, o deset procent být laskavější, o deset procent snížit spotřebu, o deset procent se méně hádat, o deset procent projevovat více lásky, uznání, respektu...I když se to nezdá a matematicky to vůbec nevychází, tak těchto deset procent nám všem přinese o tisíc procent lepší život.
Smějte se mi nebo ne, chlapi, ale já to tak cítím. Klidně si o mně myslete, že jsem naivní. To přežiju.
V této ukázce se Standa Fé pokusil o filozofický pohled na život a na svět. Jedná se však spíš o ojedinělost ( v celém příběhu se k tomuto počinu odhodlal asi jen 4x-5x, protože cítil potřebu "něco sdělit světu" ). Jinak je ovšem román psán lehčím někdy dokonce až lechtivějším stylem.
Román lze přečíst ZDE
| | |
|
|
