|
| Total visitors: 603715 | | Online: 1 |
|
|
|
|
|
|
Vážení přátelé.
Původní webové stránky zaměřené na kreslení portrétů jsem někdy v roce 2011 rozšířil o román "Nazdar, chlapi..." Možnost přečíst ho jsem však nyní ( duben 2024 ) zablokoval, protože ho chci letos vydat knižně. Na sklonku roku 2021 jsem ještě přidal sekci "Poezie", bo mě občas políbí múzy a já složím básničku. Některé doplním komentářem, abyste věděli, "co tím básník chtěl říct" :-)
-----------------------------------------------------------
Tato je moje první, kterou jsem složil asi v 6-té nebo 7-mé třídě na základce.
Plameňáci
Standa Fé
Plameňáci,
jsou to ale pěkní ptáci,
mají krásný bílý šat,
každý malíř má je rád.
Kdo umí jen trochu kreslit,
po papíru začne tesknit.
Pak nakreslí plameňáky,
ty krásné bílé ptáky.
Dnes vidíme plameňáky,
ty krásné bílé ptáky
jen v zoologických zahradách,
stojí ve vodě na nohách.
Loví ryby pro sebe,
a pak vzletnou do nebe.
Takový je ten bílý pták,
takový je krásný plameňák.
Tak jasně, že plameňáci nejsou jen v ZOO, Afrika je jich naštěstí pořád plná, a ve skutečnosti jsou růžoví, ale to je moc dlouhé slovo. A původní rým :
Loví ryby pro sebe,
hned je suká do sebe
jsem raději nahradil snad lepším rýmem, bo tzv. "absolutní rým" ( pro sebe - do sebe ) používal jen tuším Šimek s Grossmannem. Např.
Měla oči jako len
na zahrádce plela len.
Na náměstí hodiny
bily čtyři hodiny :-)
----------------------------------------------------------------
Tento veršík mě napadl, když mně ve firmě měli vrátit poplatek za lékařskou prohlídku a řekli mi, že mi nedají hotovost.
Dvěstě korun českých
Standa Fé
Dvěstě korun letí na můj účet
a já proto budu smutně skučet,
čekal jsem keš na pivka
a zatím ta mladá dívka
tvrdí, že nemá ani vindru, ani "ň"
prý nemám být takový mimo"ň".
A tak si na prachy počkám déle
než jsem zamýšlel a pak, hele,
jsou tu, na účtu, páni,
ke všemu mně je ještě zdaní.
Na "ň" se opravdu špatně hledá rým :-)
------------------------------------------------------------------
Při surfování na netu jsem narazil na krásnou pražskou restauraci v asijském stylu.
Restaurace Public chilli
Standa Fé
Zastav se, pocestný, zastav se na chvíli
a nahlédni do restaurace Public chilli,
zde vůně je všech barev a útulné prostředí,
zde nikdy se pocity nikterak neředí.
Posaď se ke stolu po celodenním shonu
a poslechni tlukot vzdáleného zvonu,
dopřej si pochoutky asijské kuchyně,
než vrátíš se zpět do domečku v cizině.
A celou tu harmonii sleduje zpovzdáli,
krásná to majitelka z Vietnamu Natali.
Barvy voní ? Nám, básníkům, ano :-)
-------------------------------------------------------------------
Bacha, tato básnička obsahuje sprosté slovo, bez něho by to podle mě ale nebylo ono :-) takže se omlouvám. Čekání na roušky, které nám firma slíbila a které chyběly na celém světě, jsem si zpříjemnil složením básničky.
Roušky
Standa Fé
Tak nám roušky zamrzly
asi u severního po´lu
a my teď vůbec nevíme,
jak dostanem ty kurvy dolů,
dolů na jih, do České Republiky
do WOCA, do té naší fabriky.
Možná nejsou zamrzlé v ledovci,
ale trčí někde jinde na hranici.
Třeba někde mezi Chile a Peru,
tak teď po večerech roušky čile peru.
A pak následuje s párou žehlení,
bez toho by to nešlo, vážení.
Roušky v této těžké době
chrání zdraví mně i tobě.
Oči v rouškách krásně září,
jen ty jdou vidět dnes na tvářích.
Samozřejmě, že ještě uši,
ale upřímně, komu uši sluší ? :-)
-----------------------------------------------------------------------
Tato básnička je fakt dost drsná a je určená spíš děvčatům. Snad máte stejný smysl pro humor. Jestli se chcete pomstít svému manželovi, přítelovi nebo partnerovi, tak je to přesně pro vás :-)
Balada o karanténě
Standa Fé anebo spíš Stáňa Féová :-)
Už mě vážně štve ten můj chlap,
nic nedělá a zdechlý je jak cap.
Do práce naštěstí ještě pořád chodí,
kdyby zůstal doma, tak si to prý hodí.
Po šichtě příjde domů z fabriky,
dřív se tulil, dělal na mě cukrbliky.
Ale teď ? Lehne si na ten svůj gauč.
nic ho nezajímá, myšlenkama je fuč.
A co já ? Moji firmu už dávno zavřeli,
s děckama furt doma, je to v prdeli.
Nehty olámané, vlasy mám jak slámu,
když jdu ven, musím si dát hadr na tlamu.
I po mně chce ten starý vůl ušít roušku,
prý jestli nemám volného času trošku.
Šílíš ? Já mám času, že nevím, co s ním,
blbě jsem se vdala, teď už to vím.
To víš, že ti ji ušiju, z té kousavé deky,
co na ní nechce ležet ani náš pes Džeky.
Přitáhnu gumu, ať řežou tě ouška,
svědit tě bude ta tvoje držka.
No konečně, konečně je po karanténě,
můj se zase chová ke mně jako ke svý ženě,
hurá, můžu na kosmetiku a k holiči
( né k holiči né, na to se blbě hledá rým :-) )
hurá, můžu na kosmetiku a ke kadeřnici,
ta mi upraví zanedbanou mastnou kštici.
Můj drahý manžel zas je plný síly,
něžný, chápavý a neuvěřitelně milý.
K pomstě mi posloužila kousavá hadra,
jako omluvu snad příjme má velká ňadra :-)
Tentokrát mě nepolíbila Múza, ale svědila rouška :-)
------------------------------------------------------------------------
Dcera mojí kolegyně Lidky K. mě požádala, abych napsal nějak netradičně oznámení, že po roce od svatby na Kubě její mamince konečně přišly oficiální dokumenty a ona si může změnit příjmení. Toto oznámení jsem samozřejmě zrýmoval. Básnička se oběma holkám líbila, ale jako oficiální sdělení ji ve firemním emailu nepoužila :-)
Čekání
Standa Fé
Kamarádky a kamarádi,
všichni, co mě nemáte i máte rádi.
Posílám vám mimo jiné
zamyšlení, jak čas rychle plyne.
Před rokem si Jarda klekl
s kyticí krásných růži a řekl :
"Tak si tě, Liduško, nejspíš vezmu".
Netušil, že jméno vyměním až za rok v březnu.
Úřední šimlové dali si načas
a já po roce můžu říct nahlas :
Jsem paní K....ová, abyste věděli.
Přišly mi papíry minulou neděli.
Z Kuby je to opravdu daleko,
z toho čekání byla jsem naměkko.
Možná byla bouřka na moři,
měli to poslat letadlem, magoři.
Na jméno B....ová neslyším již,
nyní jsem K....ka - tak si to zapiš.
Za uši, do mobilu, změň si mou adresu,
za nedoručený dopis odpovědnost nenesu.
Příjmení jsem na mých webovkách raději vytečkoval. Asi by to Lidce nevadilo, ale raději zachováme anonymitu :-)
--------------------------------------------------------------------------
Holky v práci po mně chtěly básničku pro naši kolegyni Petru P. slavící 40 let. Dnes po letech se přiznám, že když jsem tuto básničku skládal, tak jako předlohu jsem si představoval naše dvě dcerky - jak chodily do školy s taškama na zádech, otevřely si branku - mockrát jsem je takto neviděl, jen když jsem měl dovolenou.
Když děvče vyroste z copánků
Standa Fé
Když děvče vyroste z copánků
a má víc než patnáct let,
pak pustí se odvážně za branku,
jen kousek, malý kousek objevovat svět
Když děvče vyroste do krásy
a na školní brašnu sedá prach,
pak přeje si postel s nebesy,
z prvních něžností má však trochu strach
Když děvče vyroste z panenek
a v nádhernou promění se růži,
chce být krásná nejen navenek,
mnohým klukům dostane se pod kůži
Když děvče vyroste z copánků
a culíčky pak plete své dceři,
na sto západů chce zamknout branku,
protože světu vůbec, vůbec nevěří
Naše Péťa má dnes čtyřicet let,
copánky dávno odvál čas,
mládí už se nikdy nevrátí zpět,
střední věk je ale také plný krás.
-----------------------------------------------------------------------------
Ještě vás to baví číst ? Ne ? Tak to nečtěte - nebojte, neurazím se. Já mám pro ty kulturní ignoranty, co vůbec, ale vůbec nerozumí skutečnému umění, pochopení :-)
Trošku jiný Valentýn
Standa Fé
Tak je tu zas Valentýn,
pro někoho radost, pro jiného splín,
radost, když láska je opětovaná,
splín, když nedostupná je krásná panna.
Kolikrát se člověk v životě zamiluje ?
Někdo nikdy, pro jiného láska často tu je.
Tu je a jinde zas chybí,
ať se nám to nelíbí či líbí.
Někdy mladík do starší ženy se zakouká,
jindy statný chlap hledá, kde je louka,
na které mladou žabku by sved
a na chvíli zapomněl, že už je kmet.
I mladá holka může toužit po starším,
co prošel si životem a tím vším.
A jindy zas naopak starší žena
na hezkého kolouška je natěšená.
Však stává se často a víc než je zdrávo,
že odmítnutí padne, je na to právo.
Pak chvíli to bolí, srdce chce z těla
a člověk s tím vůbec nic nenadělá.
I odmítnutí však výhra býti může,
když po letech holka potká muže,
a ten kdysi krásný kluk na bílém koni
je teď plešatý, tlustý a nějak divně voní.
A starší pán potká dívku svých snů,
co neviděl ji snad milion a šest dnů,
tenkrát měla jiné zájmy, chtěla víc,
teď si však už nemají skoro co říct.
Valentýn nám rok co rok připomíná,
že v každém z nás trošku lásky dřímá,
někdo vzplane, jiný doutná jen,
takže přátelé - krásný hezký den.
Co tam máme příště v kalendáři ? Aha, Jan Hus. Takže už hledám verše na "sirky" a "špekáčky" a "nechce to hořet" a "nemá tu někdo provaz ?" :-) Jsem cynik, já vím. Ale jinak k velikánům a hrdinům naší historie vzhlížím s velikým respektem !!! Takže mi ten drsný, černý humor prosím promiňte.
-----------------------------------------------------------------------------
Problémy s covidem minulý rok způsobily, že ubylo všude práce. I naší firmě WOCO se to bohužel nevyhnulo. A to propouštění na mě dolehlo tak moc, že se mi v hlavě usadilo pár veršů.
Propouštění
Standa Fé
Tak je tu čas propouštění,
nikomu z nás teď do smíchu není,
chvilku úlevy střídá pocit viny :
„Proč kolega ? V čem já jsem jiný ?
Proč mě si tady nechali ?
A na kolegu ohled nebrali ?“
Jiný pak říká si : „Proč zrovna já letím ven ?
To snad není pravda, to je jen zlý sen.
Tak špatný sen, že chci vzhůru být
a druhý den do práce s radostí jít.
Byl jsem snad horší o tolik v práci,
že život můj naráz se kácí ?
Dělal jsem přesčasy a potil krev,
teď cítím jen bezmoc a velký hněv.“
Otázky vrací se pořád dokola.
Kdo za to může ? Přece ti ze shora.
Nesmysl. Oni jen plní Němců nařízení,
žádný vedoucí z toho šťastný není.
Holky na personálním by raději
přibíraly nové lidi s nadějí,
že dají jim práci, výplaty, bonusy.
Teď však výpovědi rozdávat musí.
A pak to přijde – poslední v práci den,
všechno je pryč, zbydou vzpomínky jen.
Zážitky parádní, většinou veselé,
z mnohých kolegů stali se přátelé.
I lásky často tady mnohokrát vznikají,
šťastné i nešťastné, srdce se neptají.
Firma je taková náhradní rodina,
po škole studentům práce tu začíná,
všichni zde sdílíme společné soužití,
svatby, miminka, pohřby – prostě bytí.
Stárli jsme vedle sebe, vlasy podlehly šedinám,
teď cesty povedou každému někam jinam.
I staří chlapi mají stáhlá hrdla,
mnohému vráska na líci ztvrdla,
děvčatům třpytí se slza ve voku,
když naposled projdou brankou ve Wocu
No a na závěr ještě jedno motto, které mě při této příležitosti napadlo :
Výpověď je jak kopačky.
Každý ji někdy v životě dá nebo dostane.
Standa Fé
-----------------------------------------------------------------------------
V práci mám mimo jiné na starost i iontové nápoje sloužící v době velkých veder k občerstvení našich zaměstnanců. Jejich objednávání vždy konzultuju na Personálním oddělení. No a protože nechci být za nějakého "suchara", tak občas mívám dotaz v netradiční podobě :-)
Ionťáky 1
Standa Fé
Toto léto zatím žádná sláva,
věčně prší, chlad, i to se stává,
naštestí pár posledních dnů
bylo léto podle mých snů.
A tak na nápoje z iontu
teď vedoucí stojí frontu.
"Pane Frydrychu, jářku,
kolik máme ještě pití v prášku ?"
ptala se mě z personálního slečna,
přátelská, ale možná i nebezpečná.
Teď mám dilema, zda odpovědět stroze,
aby mě nevykopli, nechci být na volné noze.
Moje obava byla namístě, bo předchozí personální ředitelka pro moje emaily v podobném duchu neměla pochopení a byl jsem na koberečku, kde mi bylo vyčiněno :-) Naštěstí nová vedoucí personalistiky na to měla jiný názor a tak jsem o rok později mohl opět netradičně položit dotaz :
Ionťáky 2
Standa Fé
Dobrý den, slečno T....ová,
je tu pro Vás zpráva nová.
Konečně nás ohřály sluneční paprsky
schovali jsme sáňky, boby, brusle, ski,
čas popřemýšlet je teď nasnadě,
kolik nápojů mám mít na skladě?
Změnilo se něco? Třeba doba dodání?
Ať to zas s množstvím nepřeháním :-)
-----------------------------------------------------------------------------
No abych původní personální ředitelce nekřivdil. Vyčinila mi vlastně za to, že jsem její emailovou adresu vyškrtl z hromadného adresáře ( stejně tak vedení a vyšší management ), bo jsem si nebyl jistý, zda chce takto psané zprávy dostávat. Takže se vlastně nedozvěděla, že mám pro naše zaměstnance a také pro její oddělení kalendáře a jsou u mě připravené k vyzvednutí. Další 2 básničky jsou tedy "Kalendáře". Kromě iontových nápojů mám ve skladě i papírnické zboží.
Kalendář 2020
Standa Fé
Drahé kolegyně a drazí kolegové,
zas po roce mám pro vás kalendáře nové,
rok utek jak když bičem šlehne,
času neporučíš, nic s ním nehne,
plyne si, nehledí, že chceme být mladší
a my smířit se s tím musíme radši.
Co tentokrát pro vás mám ?
Jaké motivy vám letos dám ?
Dvojice vtipálků Neprakta s Kerlesem
trošičku humoru lehkého přinese,
celý svět proletíme v rychlém sledu,
krajinky, městečka, trošku písku, trošku ledu,
dálky, kde nemůžeme nikdy být,
dálky, kde najít chceme pokoj a klid.
I Norsko, tento malý stát,
jenž každý fotograf má tuze rád.
A také daňové kalendáře pro úředníky,
by neměli v obličeji žádné tiky,
že opomněli přiznat státu daně,
na nemocnice, školy, cesty, zbraně.
Dřív ze snu budily mě krásných děvčat tváře,
teď už se mi v hlavě nocí mihaj jen ty kalendáře.
(tím chci říct, že jsem tuto básničku složil v noci a né v pracovní době :-)
A po roce :
Kalendář 2021
Standa Fé
Zas přibylo vrásek a pár šedých vlasů
a nějaký ten gram kolem mého pasu,
také hůř slyším a špatně i vidím,
na pozdrav nekývnu, za což se stydím.
Ale občas mám snad pořád jiskru v oku,
však když kouknu na kalendář řeknu si :"Cvoku,
už nejsou osmdesátá léta ani devadesátky,
tak přestaň snít a vrať se na zem zpátky"
Kdo za to může,
že cítím se hůře ?
To kalendář, ten kamarád krásný ale zrádný,
mění si čísličko na konci, padni komu padni,
tváří se vznešeně, plný nádherných obrázků,
však krade nám mládí, střední věk i čas na lásku.
Aby však nedošlo k omylu, že nevděčník jsem,
s pokorou přijímám každičký rok, každičký den,
vždyť spousta lidí se nedožila tolika let,
tak všechny mé stížnosti na věk beru zpět.
No...je to trošku smutnější, je. Příště složím něco veselejšího. Třeba básničku o "Dušičkách" :-)
----------------------------------------------------------------------------
A tady je :
Dušičková balada
Standa Fé
Můj život skončil, co bude dál ?
tělesnou schránku kdosi pochoval.
Nad sebou mám metr hlíny
a za pár dní už budu jiný,
vypadat budu k nepoznání,
už se vám nebudu líbit, krásná paní.
Červi, larvy, chrobáci,
dali si se mnou tu práci,
ohlodali mě až na samou kost
a pořád nemají ty kurvy dost :-)
Má duše letí do jiného světa,
prožil jsem na zemi krásná léta,
u nebeské brány svítí velká záře,
vykopli mě však, prý až rozdám kalendáře :-) :-) :-)
Dyť to říkám, že mám v práci na starost kalendáře :-)
Je to dost morbidní, přiznávám. Ale co. jak se to říká ? Neberme ten život tak vážně, stejně z něho nevyvázneme živí :-)
-----------------------------------------------------------------------------
Pár dní před padesátkou jsem tak trošku rekapituloval svůj život. Podle mě je to asi moje nejlepší básnička.
Chtěl bych se probudit
Standa Fé
Chtěl bych se probudit a být zase kluk,
kopat do mičudy, na zádech nosit luk,
vyběhnout se sestřičkou jen tak před zápraží,
pár rychlých kroků a být na nádraží,
kde máma lístky prodává a táta krmí králíky,
nechci být dospělý, nechci být veliký.
Chtěl bych se probudit a mít zas šestnáct let,
ač nesmělý mladík, přec patřil mně svět,
na hlavě z vlasů patka, na nohách prestiže,
děvčata krásná tak, až je to k nevíře,
hormony bouří se, tanec celým tělem šije,
páteční diskotéky, velký svět, kde to žije.
Chtěl bych se probudit a být zase vojákem,
na stráži nosívat samopal s bodákem,
na křídle letadla sedět, na harmošku hrát,
při západu sluníčka měsíc k hrátkám zvát,
těšit se na civil, dva roky dlouhá doba je,
vrátit se domů, zpátky do svého pokoje.
Chtěl bych se probudit a mít něco přes třicet,
tenkrát jsem v životě šťastný byl nejvíce,
s dcerami chodil jsem krmívat kačeny,
byl jsem z těch procházek nesmírně nadšený,
a také z výletů s manželkou rozmilou,
jo, mít zas přes třicet by se mně líbilo.
Chtěl bych se probudit zas v německém Bad Sodnu,
kam pracovně odjel jsem na velikou spoustu dnů,
čtyřicet na krku, přesto býval jsem tam na měkko,
výplaty nádherné, avšak rodina tak moc daleko,
a tak každý večer na jedno točené pivo malé,
do pubu, schenku, baru chodíval jsem neustále.
A pak jsem se probudil, padesátka, ťuky ťuk,
tak dávno jsem dospělý a přitom snad pořád kluk,
i když tělo stále častěji a více pobolívá,
jak už to tak v tomto věku bohužel bývá,
čekám na druhý dech, novou energii, novou sílu,
co dodá mi do života další chuť a další víru.
-----------------------------------------------------------------------------
Jak už to tak bývá, tak s přibývajícím věkem se člověk stále častěji vrací do dřívějších let a vzpomíná na dobu dávno minulou. No a mně se nějak na mysl vloudila atmosféra střední školy se vším, co k tomu patří.
Spolužák
Standa Fé
Chtěl bych být tvůj spolužák,
ten kluk, co vždy ví, co a jak,
dá opsat úkol, při zkoušení napoví,
chtěl by sladkou pusu, ale dostane jen cukroví.
Chtěl bych být tvůj spolužák,
ten kluk, co jen však
celé čtyry roky otálí
a krásku sleduje jen zpovzdáli.
Chtěl bych být tvůj spolužák,
ten kluk, plachý jako pták,
čeká, až překoná bázeň
a pak napíše jen hloupou báseň.
Chtěl bych být tvůj spolužák
ten kluk, studem rudý jako rak,
věří, že jednou snad
ji dokáže aspoň rozesmát.
Chtěl bych být tvůj spolužák,
ten kluk, věčně nesmělý laik,
který teprve až u maturity
naplno projeví své city.
Chtěl bych být tvůj spolužák,
ten kluk, co chtěl by tančit ploužák,
ale zatím jen tajně sní u jejich fotek,
že se jí raz dostane do kalhotek.
Já vím, já vím...ty kalhotky...není to přehnané ? Není ! Si vzpomeňte, chlapi, o čem kluk mezi 15 a 18 roky snil :-)
Poznámka pro puritány : místo kalhotek si tam dosaďte třeba tlustý, neforemný, baňatý kabát po pratetičce :-)
-----------------------------------------------------------------------------
Tuto básničku mám nejradši. Nám "básníkům" budiž dovoleno dojít ve své fantazii až na konec vesmíru a ještě o 6 metrů dál.
Vánoční balada
aneb Holky z Centauri
Standa Fé
V dálce zvon zní, v oknech září stromky,
vánoční ozdobou pyšní se domky.
Noční obloha, pod nohama křupe sníh
i přes silný mráz jsem malinko zjih,
od rtů horký dech vzhůru stoupá
a má hlava je na myšlení skoupá.
Nade mnou hvězdy třpytí se,
i po letech bádání však neví se,
zda někde v těch ztracených dálavách,
mají-li milenci zmatek ve hlavách.
Zdalipak holky, tam, z Centauri
jsou šťastné nebo mají chmury ?
A co kluk ze souhvězdí Raka ?
Má jinou Račici, jenž ho láká ?
Jak žije se asi v souhvězdí Ryb ?
Maj pro co žít a maj se tam líp ?
Z Polárky na Zem zas nejspíš dívá se
ten, co také přemýšlí o čase.
Přemýšlí, zda Slunce bude tu věčně
a nejspíš též dvoří se Polárčí slečně.
V souhvězdí Psa hvězda je Sirius,
říká i tam muž své ženě, že je kus ?
Lidská fantazie má tu velkou moc,
že přeletí miliony let za jednu noc.
A tak můžeme navštívit tyto světy,
aniž bychom podnikli vzdálené lety.
Tak jak my už dva tisíce let věřím, že
i oni mají svého Ježíše
nebo jinou vesmírnou sílu,
co dodá jim do života víru.
Víru, že jejich život smrtí nekončí,
to vše mě napadá cestou na půlnoční.
-----------------------------------------------------------------------------
No dobrá, dobrá...když jinak nedáte, bude na sklonku roku opět básnička o kalendáři. Ale nejspíš už naposled, bo 3 básničky o kalendářích už bohatě stačily, abych se neopakoval :-)
Kalendář 2022
Standa Fé
"Čas letí jako bláznivý,
já nechytím ho ani vy"
zpívá Karel ve svém hitu
a já veršovat teď chci tu
o tom, že něco pro vás mám
co v Magazínu předám vám.
Jste zvědaví, holky a ogaři,
čím vás Standa obdaří ?
Že by fix či bonboniera ?
Nene, končí jedna roční éra,
takže kalendáře jsou tu zas
a tento rok ať vezme ďas.
Byl to rok hrozný, více bral než dal,
s nadějí hledíme, co bude dál,
přejem si pohodu a konečně klid,
kde ho však máme proboha vzít ?
Když nemoc furt řádí a lži mají svátek,
strach mezi nás šíří kdejaký spratek.
A tak radosti malé děláme si,
slunce je nad mraky na nebesích.
V kalendářích krásných pár je fotek,
pro duši příjemný, laskavý dotek,
vtipy zas roztáhnou koutky úst
a snad již skončí radosti půst.
-----------------------------------------------------------------------------
Opět mě požádali kolegové o básničku pro našeho dalšího kolegu slavícího 50 let. Další prosbu o další báseň k dalším padesátinám jsem už však musel bohužel odmítnout. Já prostě nedokážu psát na povel.
Jirka
Standa Fé
Od nepaměti, co je světem svět,
se z malého kluka stane časem kmet.
To slovo "kmet" však pro Jirku neplatí,
je to furt jinoch, co pořád vleze do gatí,
jenž nosil ve třiceti.
Jak ten čas rychle letí.
Dnes Jirka slaví padesát.
Co mu přát ? Jen to snad,
aby vždy byl takový jaký je,
kamarádský, milý, plný pokoje.
V práci vždy vše s rozvahou řeší.
Říkám si, zda někdy vůbec hřeší ?
Nevzteká se, nemluví sprostě,
je džentlmen, jak je to prosté.
I mimo firmu po práci,
nezkazí žádnou legraci,
chodí na procházky, lyžuje,
přírodu nade vše miluje.
Pro mě v nouzi našel si čas,
když mé zdraví bylo tenké jak vlas.
To stačilo pár jeho dobrých rad,
abych se zvedl, když jsem pad.
Určitě nejsem sám, kdo rád ho má,
kolegyně, kamarádky i rodina doma.
A tak Jirko, jak se praví,
přejeme ti hlavně zdraví,
peněz jak šlupek, auto z Tuzexu,
samozřejmě také špetku toho sexu.
No a též štěstí trochu,
ty věčně mladý hochu.
Jirkovi jsem pak řekl, že až budu "slavný básník", tak se studenti budou na maturitu učit "Jirku" od Standy Fé a né Máchův "Máj" :-)
-----------------------------------------------------------------------------
Na konci roku jsem se opět vybičoval a vypotil několik veršů. Téma ? No jistě...kalendář :-)
Kalendář 2023
Standa Fé
Tak...a je to tu zas,
pro kalendáře dozrál čas.
Pro milovníky poezie
a protože Woco stále žije,
složil jsem vám veršů pár
ode mě snad milý dar,
co vám chci dát pro spestření,
by se vám pracovalo bez tření,
jak po másle šlo všechno hladce,
i když svět hlavu má v oprátce.
Po dvou letech naše planeta,
co s ní covid tak zametal,
dostala další ránu na solar,
pro vojenské lobby velký dar,
však pro ostatní lidi tragedie,
vřavu válečnou si nikdo neužije.
Elity, co špatně řídí tento svět,
by lidstvu měly vrátit vládu zpět,
aby zas lásky a štěstí bylo hojně,
normální život chceme žít pokojně.
A ty kalendáře? Nově teď Valašsko,
po Karlovicích se mi zastesklo,
překrásné fotky ze Soláně,
kde slunce ozařuje příkré stráně,
také pár snímků z jiných končin,
fotograf Pepík měl dobrý počin,
když vybral malebná zakoutí,
tam duše se nikdy nermoutí,
tam v klidu a tichu procházet
člověk by s chutí šel hned.
No a pak také jiné motivy,
příroda prostě vytváří divy,
nad kterými v úžasu žasne
každý, kdo cítění má jasné.
Jako vždy nechybí srandičky,
té naší kreslící dvojičky,
dále též fotky ze světa ještě,
užijem si sluníčka i deště,
městečka malebná i vesnice,
ta na odbyt jdou nejvíce.
Na závěr této básně strohé
potěší jistě kolegy mnohé,
že mám pro vás i z přirody zdraví
a přesně tak, jak se po léta praví,
kdo rád pije bylinkové čaje,
ten nepůjde tak brzy do ráje.
Podle kuchařky vám vaši kuchaři
doma jistě něco dobrého uvaří,
pro vyvolené jsou i kalendáře daňové,
tak těšme se na ty budoucí dny nové.
-----------------------------------------------------------------------------
| | |
|
|
